První den v nové rodině

Tak abych začal pěkně od začátku. Narodil jsem se 22. dubna 2008 v Žehuni. Byli jsme dva bráchové a jedna ségra. Naše psí maminka z nás měla radost, protože jsme byli její první štěňata (taky pokaždé děsně vyváděla a štěkala, když si někoho z nás odnesli). Bydleli jsme s maminkou na zahradě a bylo nám moc dobře, pak ale ti lidé řekli, že by nás bylo moc a dali nám na internet inzerát. No a pak mi odvedli bráchu a ségru a já už si myslel, že tam zůstanu na věky. Ale 28. června se to změnilo. Seděla jsem si na zahradě a o něčem důležitém jsem přemýšlel, když se najednou objevilo takové autou a z něj vylezli tři dvounožci. Maminka asi poznala co se děje, protože na ně skákala a štěkala. Já jsem si je očichal a čekal, co bude dál. Oni si sedli ke stolu a o něčem si tam povídali, pak jim moje paní dala nějakou tašku, oni jí dali nějaké podlouhlé papírky, popadli mě a strčili do toho auta. Seděli jsme tam vzádu a oni se pořád báli, abych něco neprovedl. Nevím teda, co ode mě čekali, protože v autě se mi moc líbilo, akorát jsem byl moc malý a nemohl se dívat ven a oni po mně pořád chtěli, abych spal. To nevím, jak si to představovali, protože bylo asi šest hodin odpoledne a povězte mi, kterej pes v tomhle čase spí. Ale nakonec jsem si lehl a čekal. Po nějaké době už jsme byli doma. Radostí se mi začal vrtět ocásek, protože jsem měl děsnou radost ze zahrady, na kterou mě dovezli. Pak dvounožci otevřeli dveře a zase začali trochu plašit a bát se. Pochopil jsem moc dobře proč. Ze dveří vylezla taková obrovská kočka a asi se jí moc nelíbilo, že tam budu bydlet s ní. Začala syčet a sekla mě do čumáčka. Tak jsem utekl a začal brečet. Dvounožci mě hned začali uklidňovat, že to je jenom strejda Macek, toho se prý nemusím bát, on si na mě jen potřebuje zvyknout. No a takhle to bylo. Od té doby si taky společně žijeme v Květnice a já Vám zase někdy napíšu, jak to bylo dál.